Rozhovor týdne: Jura Domanský - horský výstup roku

Submitted by Michal Jenicek on St, 12/16/2015 - 15:46
Cima Grande

Ptala se: Terka Novotná

Nazdar Juro, za co ti byl horský metál udělen?

Za Diretissimu na Cima Grande v Dolomitech, byl sem tam s kámošem Filipem se kterým mě dal dohromady Mihal někde na Srbsku. Těžké délky  však byly totálně prochcané, takže sme to museli háknout,  za daných podmínek to bylo nelezitelné. Člověk by si řekl, že v tak obrovských převisech nemůže téct voda, ale opak je pravdou.

Na rozlez sme si dali první den Cassina, což je stejně jako Diretka pěkná šupa a nikdy nezapomenu na rozchrastanou asi 4 délku v papírově lehkém terénu, dolez ke štandu, kdy sem urval chyt a zůstal viset na jedné ruce a hlavně na ten extatický traverz, dřevěné klíny s vybělenýma tkaničkama ve spárách od prvovýstupců a pořádný luft pod prdelí jaký sem nezažil. Je to boží lezba až na ten materiál, je potřeba lézt hodně opatrně, protože je to přece jenom  hromada chcíplých mušlí, navíc v severní stěně.

Jsou to zajímavé cesty ze severu na Cimu Grande. Jakou mají historii?

Diretissimu  přelezli D. Hasse, L. Brandler, S. Low, J. Lehne, 6.-10.7.1958 proto se také označuje Hasse –Brandler, a jak sem už říkal, pořád v cestě můžeš  narazit na původní dřevěné klíny a staré skoby, v současné době je to však v těžkých dýlkách poměrně dobře  vyskobované asi s ohledem na materiál a oblíbenost těchto cest. Od mistra Hasseho si taky můžeš dát i u nás v Ádru  vypečenou Hasseho spáru na Mravenčí věž  za VIIc , to je taky docela lahůdka , v tom sem tvrdě vyšukával s kým jiným než s Šáfou že....druhý den sem se cítil jak kdyby mě celou noc byli klackem...a ještě sem v tom stihl prolízt špičky zánovních lezeček o kotníkách nemluvě. Pak diretissimu v roce 2002 vysoloval Alex Huber, je to na youtube. Neuvěřitelné! V tom materiálu? solo Alexe  http://www.youtube.com/watch?v=b0pcHFj92Io

Cima Grande
Cesty na Cima Grande, Diretissima (Hasse–Brandler) je číslo 4 (Zdroj: Wikipeda, licence: public domain)

Motivuje tě nějak historie cest, hledáš si před vlastním výletem nebo po něm nějaké info? (nebo na to nemáš čas, ono chodit do práce zabere dost času, to není mateřská dovolená… :-)

Jo jistá motivace je to rozhodně, já mám bujnou fantazii, takže když si čtu nějakou starou knížku, tak si představuju tu samotnou skálu tu cestu, pak i při lezbě někde na štandu, když se člověk trochu zastaví, si říkám, jak to asi lezli, co měli sebou, pak taky otázky, jak to lezli v těch pohorkách bez frendů a podobných cinkrlátek. Jinak samotnou cestu podrobně  většinou studuju až v autě nebo někde ve stanu pod skalama, doma na to neni čas.

S kým jsi lezl? Jakou jste měli „výzbroj a výstroj“?

S Filipem Zaoralem, výzbroj klasika na vícedélky, dvojčata, frendy, vklíněnce, každý na sedáku  0.7 l vody pod nástupem sme každý lemtli skoro litr, jinak bez báglu, sušenky po kapsách, foťák , jeden mobil, boty, takže hodně nalehko..

Jak dlouho vám to trvalo nahoru?

Vstávačka v 5 ráno, na nástupu v 6hodin, je to asi 700 metrů cca. 20 délek, nahoře sme byli v cca. 17:00h, dolů to celé slaníš z druhé strany, to už je na klid..

(na Lezci je pak článek: http://www.lezec.cz/clanek.php?key=11126&nazev=dolomity_2.0)

Jaký byl tvůj první počin v horách?

Ve Chřibech asi trojkovým  komínem na Kozla solo, dolů to bylo horší - do školy sem už asi chodil. Pak sem jezdil hory, ale lézt sem začal až hodně pozdě.

Jak sis kupoval a sháněl vybavení do hor – postupně nebo nejednou, šetřil jsi, chodil jsi kolem výloh, podle rad kamarádů, nebo ti něco koupila babička?

Postupně, co věčně prázdný měšec dovoloval, občas někdo něco půjčil.

A na závěr:  Co dělá tvoje psychika při lezení? Jsi kliďas, nebo máš tolik síly, že se ani bát nemusíš? Mění se to v čase, nebo to máš pořád stejně?

Záleží co lezeš, jestli v horách vícedélky, vysoký hory, skalky, nebo písek. Každý je jiný, ale největší rauš nebo řekněme jiné vnímání, kdy se plně soustředíš na lezbu každopádně zažívám na písku, což je ideální trénink na všechno a taky pak záleží s kým lezeš. Bojí se každý a někoho baví se bát, sem kliďas.

Od malička asi do 19 jsem vyrůstal na hájence v lese, takže sem si věčně hrál na stromech, dělal si tam bunkry lanovky apod.,nebo čuměl ptákům do hnízda. Nebo nás taky strýc naučil takovou hru na padáček, to si vylezeš na Jasan o průměru  cca. 20 cm a když vylezeš až uplně nahoru, klidně 15 metrů,  tak se celý jasan krásně jak luk ohne až na zem, je totiž hodně pružný. Blbý bylo, že sme to pak zkoušeli i v zimě, ty jasany sou pak tím mrazem o dost křehčí, tak to občas skončilo naštěstí jen s naraženou prdelí.  Asi to mám po tatovi hajným, ten mi jednou vyprávěl jak za mlada blbli na dřevorubeckým učňáku a  lozili na vysoký smrky, ty pak na vršku rozhoupali a skákali ze smrku na smrk... no zkusil sem to taky a bylo to dobry.  Asi mi to zůstalo, protože při lezení občas než techniku někam naslepo skočím a většinou to vyjde.  

Štítky