Rozhovor týdne: Hanka z hor

Submitted by Michal Jenicek on Po, 12/21/2015 - 17:30

Hanka Beitlerová: ženský horský výstup, Ptala se: Terka Novotná

S kým a o co šlo?

Lezly jsme s Petrou Nyplovou v Höllentalu cestu Bleším zážezem (Blechmauerverschneidung) na Bleší horu. Měla 230 m a 6 délek v obtížnostech od 4 do 6. V průvodci psali, že je to klasika, ale ukázalo se, že je docela poctivě vynejtovaná a taky hodně oblíbená. Ani nevím, jak dlouho jsme čekaly na nástupu a kolik dvojek bylo před náma.

Ale cesta byla celkem kompaktní, takže na nás zezhora nic nepadalo. S Péťou jsme se poctivě střídaly v tahání a aby se neřeklo, tak občas i něco založily, ale spíš tréningově než že by to bylo potřeba. Zas takový „horský“ výstup to nebyl, ale jak Mahy při vyhlašování říkal, nikdo nic lepšího nevylezl :-).

Jaká byla nejtěžší délka, co se ti vrylo nejvíc do paměti?

Nejtěžší byla ta šestka někde uprostřed. Nikoho asi moc nepřekvapí, když řeknu, že si jí skoro nepamatuju :-). Jen že byla o něco lépe jištěná než zbytek a v tom nejtěžším místě, což bylo takové vyhoupnutí se nad převísek byla smyčka na hákování, kterou jsem hrdinně nepoužila :-).

Jak se leze s Petrou? Nemáš na ní nějakou pochvalnou nebo naopak dehonestující historku?

S Petrou se leze moc dobře. Například mě vklidu nechala sníst si svačinu a vůbec mě nehonila :-).

Co materiál do hor – máš něco svýho? :-) (narážím na to, že jako jedna z nejlepších lezeček v oddíle jsi dloooohou neměla ani lano, nebo jestli jo, tak to byl takový nepoužitelný drát …) S čím jste lezly?

Touhle otázkou jsi mi Terko trochu sáhla do svědomí :-).

Do hor mám 3 darované vklíněnce, pár smyček, sedák, lezečky a maglajzák :-).  Co se týká naší cesty v Höllentalu, tak jsem měla spolulezkyni, která má všechno ostatní. A možná nám něco půjčili i kluci.

Zezačátku jsem na tom s matrošem vůbec nebyla špatně. Jako začínající nadšenec jsem si rychle pořídila lano 60ku (11 mm tlustej Lanex, doteď si pamatuju jak mi v tom Hudáči tvrdili, že jako nezkušený lezec potřebuju určitě 11 mm tlusté lano, že je to nejbezpečnější), 10 presek  a lano na stěnu (o něco tenčí Lanex). Ale obě lana (nebo spíš dráty) se mi už pár let válí ve skříni a čekaj, až z nich bude rohožka a presky jsem vloni nechala pod skálou někde v Juře. Poslední dobou se ale moje materiální situace pomalu zlepšuje, páč mi občas přistane nějaký zánovní kousek od Edelridu :-).

Máš pro horské počiny nastudovanou záchranu? Jaké stopy na tobě zanechaly Jelenovy kurzy?

Samozřejmě jsem poctivě absolvovala Jelenův kurz, dokonce 2x. Nejvíc mě zaujal tréning pánevních výpadů a nejdůležitější informace, kterou jsem si odnesla je, že v 90 % případů stejně nic nenaděláme a voláme horskou J. Vloni v létě jsem si to celkem ověřila v Kaiseru kde jsme lezli ve třech s Martinem a Chouťákem . Chouťák spadl a nevypadal, že by chtěl lézt dál (měl zlomenou ruku a naražené všechny zbylé končetiny). Ve třech a hlavně s Martinovým pamatovákem na průběh cesty pod náma jsme to zvládli dolu slanit, ale ve dvou by volání horské byla fakt jediná možnost.

Lezeš už docela dlouho, že, od kdy?

Poprvé jsem měla se skálou co do činění na slanění 2004, kam jsem přijela jako úplný nováček, takže letošním výstupem roku jsem slavnostně zahájila 10. rok lezení. Tehdy byla hrozná kosa, dokonce sněžilo, Zuzka (taky oddílová novačka, ale pro mě hrozně zkušená lezkyně) mi půjčila svoje zánovní 5.10, navázala mě na lano, vylezla jsem asi 1m do výšky a dál to nešlo. To bylo za celý víkend jediné moje lezení, pak už byla jenom neskutečná pařba. S odstupem času vlastně nechápu, že jsem se v oddíle po téhle zkušenosti udržela :-).

Jak trénuješ, tlačíš na pilu, nebo si lezeš jen pro radost a ta výkonnost přichází sama od sebe?

Já netrénuju, ale chodím si zalízt :-)!!! Zezačátku po tom mém hvězdném startu jsem začala často chodit na stěnu, občas i 4x týdně, tak to šlo rychle nahoru. Docela mi to šlo, asi mi nějaké pohybové nadání zbylo z gymnastiky, kterou jsem předtím dlouho dělala. Ale celkem brzo se to zaseklo :-). V podstatě se většinu svojí lezecké kariéry plácám někde kolem sedmiček a až teď poslední dobou se pomalu šourám k osmičkám. Žeby Martinův vliv :-)? Na pilu rozhodně netlačím, i když občas mě chytne nějaká ambiciózní nálada. Ale často se to nestává. Spíš si užívám pohodu na skalách, ideálně když je s kým drbat, je dlouhá polední svačina a tak :-).

Jaký typ lezení máš nejradši (skála, charakter obtížností, na prvním či na druhém)?

Mě baví celkem všechno – písek, skalky i hory. Bouldruju minimálně, ale když je dobrá banda lidí co zkoušej podobnou obtížnost, tak je to taky sranda. Samozřejmě nejradši lezu na prvním, ale poslední dobou se čím dál víc bojím. Na písku jsem dřív měla takovou zásadu, že si chci každý den aspoň 1 cestu vytáhnout. Teď když jdu na Prachově kolem některých cest, co jsem tahala třeba před dvěma lety, tak to moc nechápu. No a co se týká charakteru, který si myslím, že mi nejvíc sedí, tak asi lehce převislé stěny, dírky, lišty, dobré nohy. Nejdou mi cesty bez nohou, rajbasy a kouty.

A na závěr zase nějaká blbá otázka: Studentský život dává hodně prostoru pro lezení, jak na tom budeš teď? Dá se vůbec skloubit práce se životem?

Na opravdový pracovní režim si teprve pomalu zvykám, tenhle týden mi končí zkušebka :-). Na pohodu studijního života jsem navázala takovým přechodným pracovním obdobím, kdy jsem dělala jen na dohodu ve firmě, kde rychle pochopili, že když je venku hezky, tak nejspíš nepřijdu a krom celkem častých výjezdů přes týden jsem si udržela režim každý měsíc týden volna. To bylo možná i lepší než za studia :-). Teď už to mám natvrdo jako každý normální pracant, ale na Zbraslavi mám nakročeno směr Roviště a z práce můžu v půl druhý :-). Taky jsem zjistila, že z těch 25 dní dovolené se dá poskládat celkem hodně volna.

Štítky