Jordánsko

Submitted by macin on St, 10/02/2019 - 19:14
Bratři Remyovci.

Ahoj,

zde je krátký report o naší listopadové cestě do Jordánské piskovcové oblasti Wadi Rum. Praktických informací je všude na netu plno, tak jen stručně:

  • pod stěnami jste z Prahy za den a vyjde to fakt levně. Let je na tři-čtyři hodiny a pak jen uhádat s taxikářem cestu do vesnice Wadi Rum. Jezdí sice i pravidelný autobus, ale ten jsme nestihli. Pro příště bych doporučil se domluvit s jedním lezci oblíbeným beduínem. Taxikáři jsou všude na světě debilové, ale my natrefili na jejich krále. A to tak, že jsme museli Jirku držet, aby mu nedal do nosu. No zábava byla a průměrnou rychlostí 50 km za hodinu prokládanou asi paterým měněním kola jsme se dostali až na místo.

  • Lezení je superkrásné, ideální pro lezce kolem francouzké 6. Pro větší práskače tam je těžších cest méně. Jištěno vesměs po svém, místy skoby, smyce občas dokonce lepený borhák (fakt vyjmečně). Štandy jsou většinou kvalitní – jak vidíte na fotce.

Štandy jsou kvalitní.

  • Osobně mi přišlo nejhezčí, nechat se odvézt džípem do pouštního kaňonu Bahar. Tam jsme pobyli čtyři dny a mohlo to být i déle. Vesmice je dost zahumusená a v bordelu, ale pro uklizenou krajinu do Jordánska asi nejezdíme. Spojení fakt pěkného lezení a pro mě asi nejexotičtějšího prostředí je rozhodně super. A kdo chce pěknou fejsbůčkovou fotku, rozhodně neprohloupí – zde v podání Čákise.

FB foto - Čákis.

  • Bydlí se u místních beduínů. Jak vidíte na Láďovi i Šakubovi, jsou tam i beduínky. Pozvání na čaj je většinou srandovní zážitek, protože jazyková bariéra je spíš propast, ale co by nezvládla nonverbální komunikace ...

Bydlení u Beduínů.

  • První den je rozlézáme s Čákisem na cestě Mad Englishman and his frogs, cca za 6a. Tady na fotce je docela napínavá třetí délka. Láďa a Elaz lezli super kout Flight of Fancy, poctivé 6b – místní sokolíková perla a Jíra s Šakubou parádní prstovou spáru Goldfinger myslím za 6a.

Mad Englishman and his frogs, třetí délka.

Další den jdeme na na jiný Jebel, co si nepamatuji jak se jmenuje – nějak Jebel Uji Um... Cíl místní hitovka The Beuty – sokolíkový orgasmus (zde v podání Ládi). Já už to lezl, tak dáváme pro změnu Perverse Frog – opět nějaké 6a-b, ale na mě docela náročné na morál.


    The Beauty

    Asi v páté délce The Beauty je pověstná širší spára, ale kdo trochu leze na písku, tak úplně v klidu jako tady na fotce Elza.

    The Beauty - obávaná širočina.

    Naše Perverzní žába byla taky štika cesta a já jí musel mít už kvůli tomu názvu.

    Bobr v Perverzní žábě.

    Na těchto cestách je pěkné, že vylézají až na vrchol, což není úplně obvyklé. Tahle fotka je z Jebel Rumu, kde jsme lezli cestu The pillar of wisdom za poslední délku 6b. Vystrašeni historkama o délce cesty a sestupu jsme lezli jako fretky a tato fotka vznikla asi v půl desáté ráno.

    Vrchol Jebel Rumu.

    Nicméně sestup je opravdu dlouhý, orientačně náročný, super zábavný a krásný (nemělo by vám ale pršet – pak se připojíte k té bizardně smutné skupince lidí, co se dokázali utopit v poušti). Sestup trval asi čtyři hodiny a byla to kombinace slaňování, orieťáku, kaňonyngu a pořádného výletu.

    Sestup z Jebel Rumu.

    V druhé půlce výletu jsem se přesunuly džípem pár kilometrů do pouště do oblasti Barah Canyon, což je parádní opuštěné místo, kde je krásné lezení a hlavně klid. Pravda, musíte důvěřovat beduinovy, že pro vás za domluvené čtyři dny dorazí. Tuto důvěru jsme také podpořili trváním na platbě za dopravu až po akci. Ale zážitek z nejprve skákání džípu od pískových dunách a vzápětí tažení džípu na krátkém tažném laně stál za to. Hned první den se rozbíháme na okolní perly. Zde v Čákisově a mém podání veleslávná Merlins crack.

    Merlins crack

    Zde cca šestá délka v podání Jíry.

    Šestá délka Merlins crack.

    Ale aby jste neměli zkreslený obraz, tato akce nebyla jen o lezení, pití rumu a sprostých řečech. Byla také o kultůře, meditaci a vzdělání četbou hlubokomyslných textů. Opět Jíra a v pozadí náš barel s vodou – na poušti malý poklad s příchutí vápna.

    Jirka s knížkou.

    Dalšími perlami co padly byla cesta The Star of Abu Judaiah – 6a až 6c dle čistoty přelezu druhé délky, kterou jsme samozřejmě lezli A0. Nicméně fakt krása doporučenihodná. Zde klíčový koutek v podaní Čákise.

    The Star of Abu Judaiah.

    Další cesta lezená společně byla na menší, cca 100 metrovou věž, cestou od bratří Remiovců. Na to že byla za nějakých 5c, tak jsme se v ní docela bál.

    Cesta od bratří Remiovců.

    Tady přidávám mojí oblíbenou fotku bratrů Remyovců, co škodili všude možně včetně Alp a i Wadi Rum. I dle místního průvodce se jednalo o tuhé chlapíky, co byli schopni za 14 dnů udělat deset prvovýstupů. Fotku jsme samozřejmě nefotili my, ale Mrs. Google.

    Bratři Remyovci.

    Bohužel čas letěl, tak jsme se přesunuli zpět do vesnice Wadi Rum s jejím bordelem, ale i ostatními vymoženostmi jako je jídlo a voda. Toho jsme náležitě využili. Jídlo není v Jordánsku nic extra, ale zase je ho dost.

    Jídlo ve Wadi Rum.

    Jen upozorňuji, kdo by se chtěl smát následující fotografii – asi neznáte, co znamenají hemeroidy. Kdo zná, ten se nesměje ...

    Bobr si myje hemeroidy.

    No, výlet se chýlil ke konci, tak už jen poslední cestu – respektive pytel. Na dolezení cesty Lyon Heart jsme už nenašli sílu. Těžká a dlouhá 6b ve spárách a koutech patří opět mezi místní perly. Zde myslím čtvrtá délka.

    Lyon Heart.

    A zde šestá??? Nevím už přesně. Ale sami vidíte, že pěkné, ne?

    Šestá délka Lyon Heart.

    Čas výletu vypršel, takže už jen odjezd a nazdar.

    Odjezd.

    Štítky

    Comments