Sperlonga

Autor: Ivoš Lyžbicky

Klasická oblast v jižní části Itálie, o které se ví, ale skoro nikdo tam nejezdí. Není to žádné Buoux, kde byste našli slavné sektory a cesty s legendárními příběhy. Přesto ta oblast tady v přímém směru na jih JE a kam jinam než rovnou na jih chcete v zimě jet.

Dovolím si nejdřív dát takovou nelezeckou vsuvku:

Samozřejmě se potvrzuje, že jet tam autem je blbej nápad. Pod Florencií začíná klasické italské dopravní peklo – zácpy a rozbité dálnice. Rychlostní omezení na dálnici na 40 km/h jsou např. u západního pobřeží běžná.  Na menších silnicích a ve městech nevládne ten organický a předvídatelný chaos, který možná znáte ze Sicílie. Tady jezdí jak řidiči, co mají zažitá nějaké dopravní pravidla, tak ti co jezdí podle toho co jim přijde zrovna jako dobrý nápad. Např. vám zastaví na kruháči a pouští auta zprava, nesvítí v tunelu, narvou se z vedlejší na hlavní i když jedou z obou stran auta apod. Do toho se samozřejmě musíte vyhýbat spoustě děr a neustále brzdit kvůli retardérům. Tím chci jen říct, že si rozmyslete, jestli vám stojí za to tam jezdit kempit ve vlastním autě….

Každopádně po úmorné cestě se cítíme mnohem radostněji na skalách, takže ty dva dny v autě cca 1500km stojí za to. Většina sektorů se nachází různě rozházená v JV až JZ svazích kousek od moře mezi městečky Sperlonga a Gaeta. Co dělá lezení ve Sperlonze tím opravdu pěkným, je krásný výhled od skal na moře a spousta lehkých cest v kvalitním  vápenci, který je většinou kolmý až položený. Přestože je to stará oblast, cesty nejsou oklouzané vůbec nebo jen přijatelně. Jištění je na to, že jsme u moře, velice pěkné, je zde minimum cest po zrezlých nýtech. Snad jen v sektoru na pláži poblíž slavné
Grotta Dell Areonauta je mizerně vyhlížející jištění. Samotná prašná grotta za mne stojí za návštěvu snad jedině v dešti, skála je tam naopak oklouzaná opravdu hodně a spodní části cest jsou od prachu.

Takovým zázemím a centrem lezců je Ristoro da Guido (https://mapy.com/s/latolaleja) s velkým parkovištěm. Zde se dá domluvit na pár dni spaní v autě zdarma, fungují tam toalety, sprchy už ne. Je rozumný tam občas na oplátku zajít aspoň na pivko. V restauraci se dá koupit starší lezecký průvodce, který je nyní k dispozici i v oddílové knihovně. Hned přes silnici od restaurace je skvělá asi 2km dlouhá písečná pláž. Další možností na spaní je již placený, ale ne drahý kemp Quirino Area Sosta Camper asi 1 km směrem na východ. Z obou těchto míst se dá jít pěšky do skal.

Co mi přijde na Sperlonze fajn z nelezeckého hlediska je poloha mezi Římem a Neapolí. Do obou měst se dá dojet vlakem z Gaety nebo Fondi. Samozřejmě jet do centra Neapole vlastním autem je pro zarytého automobilistu povinnost a zážitek minimálně na jednu sezónu. Úžasný je ten bordel, který je v jižní Itálii vlastně všude, ale v Neapoli to je opravdu unikátní. Občas jsem měl dojem, že se pohybuju spíš na skládce než ve městě a turistické destinaci.

Na denní restday se dá zajet podívat třeba taky do kláštera Montecassino poblíž sjezdu z dálnice A1 a 50 km od Gaety.

Lezení si každý najde podle svého gusta, kromě normálních sportovek a klasických cest, tady jsou i vícedélky přímo nad mořem, víc rozepisovat tady moje dojmy ze sektorů ale nebudu. Spíš mi přijde dobrý se zmínit, že cestou na jih nebo domů se můžete zastavit podívat na hrobky z doby Etrusků např. u Tarquinia – Necropolis Monterozzi. Pak jsou ještě prý hodně pěkný přírodní termální prameny a kaskády – Terme di Saturnia. Obě tyto lokace jsou zhruba mezi Římem a Florencií.

Uzavřu to taky nelezecky a to tipem na cestu přes Alpy, kdy se jako mnohem lepší varianta k zúženému a zacpanému Brenneru ukázala dálnice přes Udine a přechod u Tarvisia.

Lezbě zdar