Něco málo z historie lezení ze Skaláku
Autor: Terka Novotná
Nazdar lezci,
jezdíte taky do Srbska? Tak tam je Blážina stěna, a ta je pojmenovaná po té kočce, co se líbila Joskovi Smítkovi ze Skaláku. A ta Bláža Karasová byla dobrá lezkyně, lezla v Tatrách, v československém repre a tak. Tady je jeden (pro muže možná míň zajímavý) článek o jakémsi dámském alpském spolku: (kéž by nás inspiroval ještě k nejednomu dámskému horskému přelezu, že Jájo? 🙂
http://www.horosvaz.cz/res/data/053/010027.pdf?seek=1
A na tom Srbsku je ještě jedna stěna, ta se jmenuje Vlastina, a to podle Vlasty Štáflové, také jedné z prvních dámských průkopnic lezení na písku. Zatímco Bláža se dožila (nebo ješě dožívá) slušně vysokého věku, tak Vlasta zahynula při nějakém náletu na Prahu v roce 1944. A kdo lezl, může potvrdit, že Štáflovka na Voliu Vežu v Tatrách je doporučitelná klasika. Hurá na ní 🙂
To a mnoho dalšího se dá dočíst v knížce Kamarád ze Skal, stará záležitost, takže už spíš není moc k sehnání, ale stáhnout se dá zde: http://www.ulozto.cz/xfSS3X1/kamarad-ze-skal-pdf. Je to príma čtení. No a víte, jak se to musí na skalách: Hrdě – Tvrdě – Mazaně!
No a ještě do třetice, tady je rozhovor o lezení s Oldou Kopalem, Bohoušem Svatošem a Radanem Kuchařem, se kterýma se (lezete-li teda prásky 🙂 při přelézání těch vážnějších cest jistě setkáte. (dobrá hláška je mmj. z konce článku, kde se při pádu skoro roztrhla domácí karabina z osmimilimetrového drátu – “ rozevřela se a oklasifikovala můj výkon za 3″)