Chulilla 2018
Autor: Drakuba, 01/09/2019
Partička soviček koncem listopadu nažehlila svoje nová trička, opustila svá hnízdiště a odlítla směr slunný jih. Těžištěm výskytu našeho druhu v zimě je Španělsko, tudíž byl cíl jasný a vesměs všemi znalci doporučovaný – „takový ty oklouzaný kolmičky“ – tedy Chulilla (čti Čulíja).
Ač by se to z fotek nezdálo, tak hlavní náplní výletu bylo lezení, nebo možná jezení, teď nevim. Zabydleli jsme se v útulných křovinách za vesnicí, obklopeni rozmarýnem.
Na plácku nechyběl vlastní kruhový objezd a palmověšák na ranní sušení stanů.
Netrvalo dlouho a zjistili jsme, že výčet ranních povinností je tak obsáhlý, že nejsme schopni stlačit snídani pod dvě hodiny a ve skalách „nestíháme“ (na metry cca 10-12 jurských cest). To mezi některými jedinci vyvolalo paniku. Tuším, že jsem mezi ně patřil já.
Španělská maňana atmoška-dodávky, psi a nikam nepospíchající existence přiváté ze všech koutů – nás však naštěstí brzy taky pohltila.
Když už jsme měli lezení plný zuby (né kecám), vyrazili jsme do víru velkoměsta.
Něco praktického:
- náš let – Praha – Frankfurt (bez párků) – Valencie, dále půjčenými auty cca 60 km převážně po dálnici
- spaní – je tam něco jako kemp (El altico), ale ten jsme nezkoumali, většina lidí spí v dodávkách na parkovištích, my jsme si našli svůj apartmán v křovinách a stavěli každý den stany
- plyn – po cestě z Valencie je u dálnice Dekáč, nebo přímo v Chulille v lezeckým shopu
- voda – chutnější než v Chulille je ve vesničce Losa del Obispo
- jídlo – několik malých krámků v Chulille ideálně na čerstvý bagety, supráč v městečku Villar del Arzobispo cca 15 km, v Chulille lokální bar – paellu je třeba objednat den dopředu, hambáč mají lepší v lezecké hospodě, kde ti taky uválí pizzu Mauglí z Čech
- očista – přehrada, nebo sprcha v lezeckým krámku za 2 éčka
- průvodce – v krámku i barech
- resty – Valencie a přilehlé pláže
- jo a to lezení? – parádní! doporučuje 9 z 10 bruslařů!
Díky za super výlet!
Kuba, Šárka, Milda, Radka, Martin a Bára
(foto já a Martin)