Léto v Portugalsku

Autor: Ivo Lyžbicky, 09/03/2018

V Čechách začínají zuřit vedra, naštěstí přichází spásná myšlenka vyrazit směrem na jih. Risk je zisk, a někde přece musí být líp. Přání otcem myšlenky, leč Nevědomost hříchu nečiní.

Bereme i Kačenku, víc hlav víc rozumu.

Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše a proto raději s malou Fóbií než zpohodlnělou Octávií a zastávkami pravidelnými jak zákon ztuhlého kolena káže.

První trojdenka v Brianconu, úžas nad velkolepostí Podalpí, krásou i hnusem slepence, vrás a synklinál kaňonů vápnitých. Moc teplo, však naděje umírá poslední, míříme na jih.

Rozlučka s Mediteránem v podobě opalovačky těla pod palbou slunce a tvrdé dávky antibiotik byl nápad hodný vo…. I mistr tesař se utne. Už jste si někdy spálili kůži pod nehty?  Však žádný učený z nebe nespadl, ba stačí popojet pár hodin a vše chladí Atlantik, ó ty večery a noci a rána na plážích oceánu….

Nemusí pršet, stačí když kape a to u Atlantiku umí, takže směr jih, míříme do nejlepší oblasti provincie León, no inu na hrubý pytel hrubá záplata…- Valdehuesa v  Picos de Europa.

Stařičký Španěl nás posílá spát se stanem do kostela, kdo šetří má za tři, proto stan ani nebouráme a zůstáváme, i když v týhle provincii bych se jako lezec fakt narodit nechtěl. Ale ta španělská kávička a gazpacho a výhledy do Picos …achich ach. Kuj železo dokud je žhavé a tak neleníme osedláme Fóbii a na jih.

Příjezd na Balkán západu, dálnice liduprázdná. Sem autem fakt nikdo nejezdí? A voni jako, že kreditku? A jinak než portugalsky nemluvíme?

No nic, takže sightseeing, stinné kostelíky a úzké uličky, zahalení se do dlouhých nových rukávů. A víte, jaká je výhoda, když nemůžete u moře ztrácet čas na slunci a koupáním?, třeba pozorovat takový ňuňánky… Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá.

Vona ta voda je stejně nějaká divná, taková mokrá, slaně  chutná, navíc studená a samá vlna, měli jsme vzít neoprény.

Snažím se myslet na něco jiného než na bolestný dotyk hřbetu ruky o rukáv a sháním masti mazané, kalciovka nic a nic nepomáhá. Trpělivost růže přináší a proto Buracas do Casmilo, to za těch 3500 km stálo…No ne? Ale kdo rychle dává, dvakrát dává, takže onsighty ne a ne a ne.

Kačka vzdychá, že jsme furt v nějakém zapadákově a co by chtěla, když Buracas jsou díry.

Do kláštera tedy zalezeme, presíčko a vínečko po půl euru popijeme, každý den nejmíň dvakrát, neb Kdo šetří má za tři! No fuj už zase, ale Opakování je matka moudrosti.

Chytrému napověz, hloupého trkni a tak na jih pro jistotu na ještě významnější kvaky, kde sedláci dávají dobrou noc – Reguengo do Fetal. Klepeme se v mikinách a zprávy o vedrech z poza polárního kruhu nás nechávají chladnými.

A to tak, že úplně, i na bouldering v Sintře byla zima.

Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění – Farol da Guia – lezení na útesech v poledním slunci, chyty plné soli a úpění nehtů. Vše zlé je pro něco dobré, jedeme navštívit Šauliho osmimetrový převis, krása střídá nádheru, vánek z hor, mikina, želvy a raci v potoce.

A zas ty noci na pláži a lezeme ve škvíře – Fenda – převislý převisy, ne ne, raději do Lisboa do akvárka a úzkých uliček a pokoukáníčko. Jo ta dámská móda letošního horkého léta – malé a ještě menší trenýrečky v kombinaci s hispánskými tvary, hmm. Starého psa novým kouskům nenaučíš.

Lisabonská nonkonformní občerstvovna dává umakartovým designem a atmosférou vzpomenout na kultovní cukrárnu U Oudů v Tisé.

A zase ten oceán a vápno kde se prošel dinosaur, ó ty výhledy.

A konečně krajina korkovníků a nekonečných kopců s balvany. Za pravým Portugalskem je třeba až ke Španělsku dojet. A jelikož Naděje umírá poslední, našli jsme nakonec i to nejzajímavější lezení – Escusa, no něco takovýho to by snad ani Karešák nenavrtal. Ale co už vám budu vyprávět, Sytý hladovému nevěří. Raději pryč z ráje a vzhůru dolů.

Neminout Porto a uronit slzu nad tou krásou, však Bez peněz do hospody nelez a tak mizíme do lesa.

Do portugalských Yosemit – Meadinhy. Co není v hlavě, musí být v nohách, takže zaklínit kolínko a …, no nic radši jedem na sportovky. Ještě se nechat vesele pozdravit od milých policistů v lese v národním parku u  kempingového stolečku, však to by jsme nebyli na Iberijském poloostrově, kde snad neplatí žádné zákazy. Ostatně absence zákazových cedulí a buzerací jakéhokoliv druhu je pro nás velká a na východ odsud nevídaná deviza. Na každého jednou dojde a kam čert nemůže, nastrčí ženskou, takže budíček na fotbalovém hřišti v podání megery. Á to se jen Španělé najednou rozhodli sekat po ránu trávu, krásný spinkání to bylo, i ta oblástka Teverga hezká. Copak my už jsme ani nespali, ale zkuste vzbudit Španěláky v 8 ráno traktorem a sekačkou…. Kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti. Vedle stolku sere pes a to je teda poslední kapka a jedeme…. se zkulturnit do Guggenheimova muzea moderního umění v Bilbau. Ale jo, Čistota půl zdraví a taky to poslední čistý tričko je jen trochu zmuchlaný a přeci nejdeme do Louvru, no v pravdě moderní výstavky masterpieces, občas i něco lepšího než vodorovná čára na bílém plátně, Andy skoro z Medzilaborců to vylepšil. Mazanice… řkla nejmladší.

A jelikož je stále zima a déšť a mi chceme přeci už zase to léto, jedeme se vyhřát do Tarnu- Stará láska nerezaví. Jenže dvakrát měř a jednou řež. Peklo na zemi, jenom v řece se dá přežít, vstáváme za tmy a v 9 už to nejde. Prostě ne a ne. Kačenka chce z toho vidlákova pryč a pět tejdnů stačilo.

Všude dobře.