Maťo + 3 lazaři na Adamekhütte

Autor: RadkaMarta, 02/27/2019

„Skialp Dachstein o vikendu … ma bejt paradni podmínka: prasan a slunicko!“ Kdo by takové nabídce odolal? Takže přestože Petra bolí záda, Háček se ještě vzpamatovává z následků bujarého Silvestra a já už víc jak měsíc nelezu kvůli zánětu v rameni, nasedáme v Pá v pozdním odpoledni na Pankráci do Maťova železného oře a vyrážíme směr Gesäuse. Přespáváme ve stanech na prázdném parkovišti pod Dolním jezerem. Experimentálně ověřujeme, že karimatka Termarest Z-lite je na zimní kempování vhodná pouze tehdy, dáte-li pod ní (nebo nad ní) minimálně ještě jednu karimatku, nebo alespoň všechno svoje oblečení … 

 V noci nás naštěstí hřeje vědomí, že v nouzi nejvyšší se můžeme schovat na místní vytápěné záchodky, rakousky čisté, voňavé … to druhé zas tak ne, ale člověk se přestane rychle ofrňovat, když venkovní teploty klesají pod bod mrazu. 

S příjezdem prvních ranních aut balíme stany, rozvážně snídáme a za malou chvíli už vyrážíme směr Adamekhütte. Letní cestou to má trvat zhruba 4,5 hodiny, v zimě, zapadáte-li místy po pás, nebo v lepším případě po kolena, do sněhu, je to krapet pomalejší. Šlapeme na lyžích, dokud to jde. Od druhého jezera se začíná cesta kolmit. Protijedoucí dvojice záchranářů horské služby nás ujišťuje, že kuloár je v pohodě, takže nezbývá, než se bez obav pustit vzhůru.

V okamžiku, kdy stojíme v kopci v témže okamžiku na dvou a zároveň na čtyřech, přichází spásná myšlenka nasadit si místo lyží mačky a lyže umístit na batoh. Člověk se pak může (někdo kvůli krátícímu se dechu i musí) kochat výhledy na strmé zasněžené skalní stěny všude kolem. Pak se svah trochu narovnává a konečně vidíme v dálce i chatu; závěrečný pochod zvlněným údolím ale ještě úplně zadarmo není. 

Vchod do winterraumu na Adámkovi je hlavním vstupem, což je dobré vědět, aby člověk neběhal zoufale kolem; chata je docela veliká. 

 Než stihneme uvařit a sníst pozdní oběd, začne zapadat slunce. Člověk by si zimou nejraději zalezl do spacáku, ale musí tu nádheru vpíjet všemi póry a čučet na zapadající slunce z terasy, kde nejvíc fičí. Ve winterraumu nám jde pára od pusy, neb tu nejde zatopit, ale zima od spodu přes tlustou matraci není, takže dobrý. Dorazila ještě jedna dvojice Čechů, šli ale radši spát ven do stanu. Drsoni.

Ráno azuro. Při vaření čajů do termosek nám dochází bomba, což je trochu problém. Ale opravdu jen trochu. 

Ve třech vyrážíme směr Dachstein; výhledy na Südwandhütte v údolí a Ramsau a parádní sjezd zpátky k chatě. 

Petr s bolavými zády mezitím na verandě Adámka teoretizuje o různých možnostech jak získat vodu na pití. Několik převratných nápadů se i pokouší uvést do praxe, čímž získává přibližně dva loky ledově chladného moku. Zatímco na verandě chaty obědváme, docházíme k závěru, že nejjistější cesta, jak zahnat žízeň, je Háčkův příslib Coca-coly a plechovky piva v autě na parkovišti. U dolního jezera je navíc nezamrzlý pramen vody. 

Sjezd dolů k parkovišti si místy užívám a místy snažím přežít. Ve svých letech moc dobře vím, že co na lyžích nevyjdu, ani nesjedu. Svoje kaskadérské ambice jsem plně saturovala už na základní škole na kroužku karate. Létat vzduchem mě tedy ještě pořád baví, to bych jinak nelezla po skalách, že jo. Jen se při tom nějak netoužím obalovat sněhem. Muži na mě, naštěstí, pod nejprudšími úseky vždycky trpělivě čekají, za což jim touhle cestou ještě jednou moc děkuji. Na rovince u jezer ještě naposledy lepíme pásy. A pak už jen rychle přebalit batohy, zastavit v McDonaldu na večeři a hurá zpátky do matičky stověžaté. 

Praktické info:

• Luxusní vytápěná a celkem čistá toaleta na parkovišti u dolního jezera
• Winterraum na Adámkovi: vstup přes hlavní vchod chaty, matrace + deky, 5 EUR os/noc, nedá se tam zatopit, pohodlně pro cca 6 lidí