Ohlédnutí za lezením v Maroku na přelomu listopadu a prosince 2019.
Duchovním otcem výjezdu byl Bobr, který navrhl cílovou destinaci, termín a nabalil na sebe pár exotiky-chtivých lezců. Že nás bude šest bylo (Bobrovi) jasné dlouho dopředu, nicméně obsazení výpravy bylo lehce turbulentní a ustálilo se až necelý měsíc před odletem. Z Prahy do Marrakéše jsme nakonec vyráželi ve složení: Bobr+Elza, Radka+Martin, Vláďa+Halba.
Tohoto rčení se Macín už léta drží a tak jsme ani letos nezůstali doma. Trochu riskantně jsme v době rostoucí pandemie zakoupili letenky s přestupem v Malaze a už den před Štědrým dnem jsme po šťournutí v nose nasedli na letadlo směr teplé krajiny plné svobody. Gran Canaria náš ostrov oblíbený, mohlo by se zdát, když už tu jsme spolu podruhé.
Domlouvala jsem Macínovi, že bych ráda nejen lezeckou dovolenou a že bych ráda i nějaký ten trek a moře. No posuďte sami, jak to dopadlo:
ODLET 23. 12. a ŠTĚDRÝ DEN
Už tradiční seznámek nejhezčích cest, které jsme vylezli v tom loňském krátkém ádrovském okýnku. Napsal jsem ho někdy v srpnu v rámci domácího arestu, tucha, že už žádná nepřibude…a taky že ne. Už se těším, co nás čeká letos!!
Po galerii VI (Makalu, Ádr)
Na začátku července jsme vyrazili na objevitelský výlet na slovenský Súlov. Začali jsme Manínskou úžinou, která nás přivítala vápnem horského charakteru a velmi tvrdou klasou. Najdou se tady rozumně odjištěné sportovky, ale i vícedélky po vlastním, které jsou soustředěny do obřích Slunečních stěn, do kterých v létě dost pere. Spodní sportovnější sektory jsou v zaříznutém údolí s řekou, schované ve stínu lesa, navíc celým údolím příjemně profukuje. Pozor na sezónní omezení, profláklé sektory jsou však otevřeny celoročně.
Tohle je fakt pohodář, vlastně jsem ho ještě neviděl naštvanýho, vždy s úsměvem, na skále soustředěnej, energickej. Už leta jede s bráchou ostrou pilu. Loni Hamam Xa onsajtek a ten samý den přidal další desinu Falscher Hase ( Sekaná), takže hustý dabl! Na sportovkách osumáčka a druhá desetminda. Mišel je vědátor, v práci pobíhá v bílém plášti v ústavu organické chemie a biochemie. Program ti vyradí do nejmenšího detailu, je sdílnej, přeje a umí i dobře duševně naladit. Když pod stěnou najdeš kalabasu s bombilou, věř, že nad tebou bombí Majk.
lokace: Srbsko – Červené stěny ( převisy), Český Kras, délka 25 m, 11 borháků
autoři: Zdeněk Vaník a Jarda Masner, 1983, původní hákovačka ( 5- / A1) převisem a spárou, přejištěná borháky
Ahoj,
od Pivoše přišla špatná zpráva. Většina z Vás asi zná Prosečnici poblíž Jílového u Prahy. Jsou zde převážně sekané cesty od Honzy Kareše, což však nemění fakt, že jsou tam nádherné, vytrvalostní a dlouhé lajny. V Morávkové stěně cesty dosahují délky až 35 metrů. Je tam klid a v létě únosné klima v postranních sektorech.
Po několika návštěvách českých hor téměř bez sněhu a zimních radovánek docházejí nápady, kam na jarňáky. Skal už jsme objezdili hodně, sníh skoro není. S Káťou máme hezké vzpomínky na potápění v Egyptě. Krásné čisté moře, korálové útesy, příjemní domorodci a počasí jak podle objednávky.
Radši bych počkal, až se Joža naučí plavat – aby se s náma mohla potápět. Ale co, atrakcí je v resortu víc než dost. V lednu zaplatíme zájezd a kostky jsou vrženy.
Je to už nějakej pátek, co mě vzal Šáfa poprvé do Ádru. Tehdy jsem samozřejmě ještě netušil, že se Ádr a celé Broumovsko stane mojí největší srdcovkou, a to zejména v období letního popíjení Krakonošů vychlazených ve stinných ádrovských komínech a roklích a podzimního popíjení Krakonošů na teplickým sluníčku. I loni tomu nebylo jinak, a přestože počasí bylo po velkou část léta vytrvale proti a mohlo tak zůstat jen u toho popíjení…nakonec jsme i něco vylezli.
Upozornění: V článku se ohledně bezpečnosti nedozvíte nic překvapivého, co by vám neprozradil strejda Google, případně výrobci lezeckého materiálu. Kdo mi věnoval nějaký svůj materiál a nezajímá ho omáčka kolem, může rovnou přeskočit na přehledovou tabulku s výsledky.
Jedeme na skialpy. Konečně! Cestou na silvestrovskou párty u Milána to vezmeme přes Švýcarsko a nazpátek dokonce přes Zermatt. Spát se bude v autě nebo na winterraumu. Plán zní jednoduše: Cestou tam Konkordiahütte, cestou domů pár nocí na Monte Rosa Hütte.
Expedice s Kořenem padla, ale náhradní plán v podání Bolívie zní víc než dobře.
Na poslední chvíli vymýšlíme program, nebo alespoň jeho kostru: La Paz, někde poblíž se trekem aklimatizovat, vylézt na Sajamu, nějaká turistika… Očkování proti žluté zimnici nestíháme, snad nebude potřeba.
Parťáka s nabídkou “za měsíc na měsíc do jižní ameriky”, jsme nesehnali a tak jedeme s Macínem romantiku ve dvou.
Toto alegorické drama o třech dějstvích, pojednává o kopulujícím hmyzu v převisu, králíkovi červeným očku, zelený kobylce, přejedené masařce, lehkých drogách a že k nebi stoupá dým a cigárko ke kávě chutná, dávno vím...
https://www.youtube.com/watch?v=sQ3tRvdnXfg
Příroda je mocná
Motto: ,,Žiju, abych lezl, lezu, abych žil. Lezení mě baví tak, až je to vůči ostatním nefér..."
Na vědomí se dává, že náš pán napsal knihu. Jedná se o průřez Adamovy lezecké kariéry od batolete, přes první krůčky v Moravském krasu, první závody, výjezdy s rodiči do skal v zahraničí, až po Yosemity a polezenici v magické jeskyni Flatangeru.
„Jedu s Bobrem na vícedélky k Großes Ochsenhorn. Sežeň si spolulezce, jestli chceš jet s námi. Máme v plánu Gelee Royale, VIII+.“ oznámil mi Macín.
To, že je blbost lézt to s nimi ve třech, mi ani říkat nemusel. Jenže sháněj si spolulezce na ten víkend, co je POVL. Na písek nebo do hor? Pro mě priorita jasná. Jen snad všichni kamarádi lezci jedou na ten POVL …
Ahoj,
zde je krátký report o naší listopadové cestě do Jordánské piskovcové oblasti Wadi Rum. Praktických informací je všude na netu plno, tak jen stručně:
Máme tady večerníček pro pacienty, lačnících po kvalitních notách, hlubokých dírkách a malých lištách. Na tuhle kratší, ale o to údernější krasavici si nachystej železný prsty, nesmrtelný fakáč a dobře nabroušený kopyta. Bombrmén by mohl vyprávět. A nezapomeň, že není madlo, jako madlo.
Madlu, faku zdar! Síja
https://www.youtube.com/watch?v=66Y9-N11erQ
PS: Barčo, kolik prstů si do dírky strčila? A Krasový móresy, taky pěkná fakýrovaná. A těch hřibů co tam roste, praváci jak nohy!
Protože čas letí a my se pomalu ale jistě přesouváme do kategorie legend, rozhodly jsme se s holkama, že si také uděláme svoji „dámskou“. Že už jsme velké holky a do hor můžeme i bez kluků. Vloni proběhl první ročník Peti a Hanky v Tatrách. Letos jsme se pokusily o druhý ročník, a protože to klaplo, vypadá to na počátek tradice. Po pár desítkách až stovkách vyměněných mailů už nás veze lehátkový RegioJet směrem na východ. Ve čtyři ráno otevřeme jedno oko při výstupu v Tatranské Štrbě a v pět ráno oči obě u Štrbského plesa.
Borovíčko 2015
První z otvíraček, poslední slovem.
První, ale žádná masovka. Mohlo za to zanedbané promo, že přijelo jen něco přes deset lezců.
A že jsem se nakonec rozhoupal k reportu i po letech, za to může obnovená prvovýstupářská aktivita a vznik těžkých cest, jež v klasické oblasti nalákají i Mihala (ano i MIHALA! - cesty sice udělané zdola, ale s borháky).
A máme tady malé okénko z bouldrových závodů v Adrstrachu a mezioddílovou reprezenataci.
A bylo neustále na co se koukat, někteří si mazali bouldry na chleba....
Toho mága ve vzduchu, holky silný, hezký, usměvavý,
bouldry pikantní, páni galantní,
večírek parádní, Tres udos, piva, piva, v neděli zase piva a Adršpach!
https://www.youtube.com/watch?v=Fki-zjS2FCM&feature=youtu.be