Po několika návštěvách českých hor téměř bez sněhu a zimních radovánek docházejí nápady, kam na jarňáky. Skal už jsme objezdili hodně, sníh skoro není. S Káťou máme hezké vzpomínky na potápění v Egyptě. Krásné čisté moře, korálové útesy, příjemní domorodci a počasí jak podle objednávky.

Radši bych počkal, až se Joža naučí plavat – aby se s náma mohla potápět. Ale co, atrakcí je v resortu víc než dost. V lednu zaplatíme zájezd a kostky jsou vrženy.

Je to už nějakej pátek, co mě vzal Šáfa poprvé do Ádru.  Tehdy jsem samozřejmě ještě netušil, že se Ádr a celé Broumovsko stane mojí největší srdcovkou, a to zejména v období letního popíjení Krakonošů vychlazených ve stinných ádrovských komínech a roklích a podzimního popíjení Krakonošů na teplickým sluníčku. I loni tomu nebylo jinak, a přestože počasí bylo po velkou část léta vytrvale proti a mohlo tak zůstat jen u toho popíjení…nakonec jsme i něco vylezli.

Upozornění: V článku se ohledně bezpečnosti nedozvíte nic překvapivého, co by vám neprozradil strejda Google, případně výrobci lezeckého materiálu. Kdo mi věnoval nějaký svůj materiál a nezajímá ho omáčka kolem, může rovnou přeskočit na přehledovou tabulku s výsledky.  

Jedeme na skialpy. Konečně! Cestou na silvestrovskou párty u Milána to vezmeme přes Švýcarsko a nazpátek dokonce přes Zermatt. Spát se bude v autě nebo na winterraumu. Plán zní jednoduše: Cestou tam Konkordiahütte, cestou domů pár nocí na Monte Rosa Hütte.

Expedice s Kořenem padla, ale náhradní plán v podání Bolívie zní víc než dobře.

Na poslední chvíli vymýšlíme program, nebo alespoň jeho kostru: La Paz, někde poblíž se trekem aklimatizovat, vylézt na Sajamu, nějaká turistika… Očkování proti žluté zimnici nestíháme, snad nebude potřeba. 

Parťáka s nabídkou “za měsíc na měsíc do jižní ameriky”, jsme nesehnali a tak jedeme s Macínem romantiku ve dvou.

Toto alegorické drama o třech dějstvích, pojednává o kopulujícím hmyzu v převisu, králíkovi červeným očku, zelený kobylce, přejedené masařce, lehkých drogách a že k nebi stoupá dým a cigárko ke kávě chutná, dávno vím...  

https://www.youtube.com/watch?v=sQ3tRvdnXfg

Příroda je mocná

Motto: ,,Žiju, abych lezl, lezu, abych žil. Lezení mě baví tak, až je to vůči ostatním nefér..."

Na vědomí se dává, že náš pán napsal knihu. Jedná se o průřez Adamovy lezecké kariéry od batolete, přes první krůčky v Moravském krasu, první závody, výjezdy s rodiči do skal v zahraničí, až po Yosemity a polezenici v magické jeskyni Flatangeru.

„Jedu s Bobrem na vícedélky k Großes Ochsenhorn. Sežeň si spolulezce, jestli chceš jet s námi. Máme v plánu Gelee Royale, VIII+.“ oznámil mi Macín.

To, že je blbost lézt to s nimi ve třech, mi ani říkat nemusel. Jenže sháněj si spolulezce na ten víkend, co je POVL. Na písek nebo do hor? Pro mě priorita jasná. Jen snad všichni kamarádi lezci jedou na ten POVL …

Ahoj,

zde je krátký report o naší listopadové cestě do Jordánské piskovcové oblasti Wadi Rum. Praktických informací je všude na netu plno, tak jen stručně:

Máme tady večerníček pro pacienty, lačnících po kvalitních notách, hlubokých dírkách a malých lištách. Na tuhle kratší, ale o to údernější krasavici si nachystej železný prsty, nesmrtelný fakáč a dobře nabroušený kopyta. Bombrmén by mohl vyprávět. A nezapomeň, že není madlo, jako madlo.

Madlu, faku zdar! Síja

https://www.youtube.com/watch?v=66Y9-N11erQ

PS: Barčo, kolik prstů si do dírky strčila? A Krasový móresy, taky pěkná fakýrovaná. A těch hřibů co tam roste, praváci jak nohy! 

Protože čas letí a my se pomalu ale jistě přesouváme do kategorie legend, rozhodly jsme se s holkama, že si také uděláme svoji „dámskou“. Že už jsme velké holky a do hor můžeme i bez kluků. Vloni proběhl první ročník Peti a Hanky v Tatrách. Letos jsme se pokusily o druhý ročník, a protože to klaplo, vypadá to na počátek tradice. Po pár desítkách až stovkách vyměněných mailů už nás veze lehátkový RegioJet směrem na východ. Ve čtyři ráno otevřeme jedno oko při výstupu v Tatranské Štrbě a v pět ráno oči obě u Štrbského plesa.

Borovíčko 2015

První z otvíraček, poslední slovem.

První, ale žádná masovka. Mohlo za to zanedbané promo, že přijelo jen něco přes deset lezců.

A že jsem se nakonec rozhoupal k reportu i po letech, za to může obnovená prvovýstupářská aktivita a vznik těžkých cest, jež v klasické oblasti nalákají i Mihala (ano i MIHALA! - cesty sice udělané zdola, ale s borháky).

A máme tady malé okénko z bouldrových závodů v Adrstrachu a mezioddílovou reprezenataci.

A bylo neustále na co se koukat, někteří si mazali bouldry na chleba....

Toho mága ve vzduchu, holky silný, hezký, usměvavý, 

bouldry pikantní, páni galantní,

večírek parádní, Tres udos, piva, piva, v neděli zase piva a Adršpach!

https://www.youtube.com/watch?v=Fki-zjS2FCM&feature=youtu.be

Zbořený Kostelec, na Sázavě kotrmelec,

lezci lezou, skálu položenou,

špekáčky se točí, děti radostí piští

a ondatra v řece radši sviští,

Vrtačka vrtí, Lulas to drtí a Hurychov a panks not ded.

https://www.youtube.com/watch?v=qjrkh3Qx_rE&feature=youtu.be

Evženova Amerika Xa –Tunelová věž – Tisá – Velké stěny
25 metrů, 4 kruhy, autor: Jirka ,, Prcas ´´ Slavík,  15.10.1988  

Otevřeno, vstupte 3

Zbořený Kostelec

Autor: Šáfa

Otvíračka šestnáctého v šestnáct byla dobrá volba. Dobře se to pamatovalo a prakticky všichni dorazili z celé republiky bez zpoždění. A tak jsme poseděli …

Jsou to teprve dva měsíce, co jsem začala chodit do lezeckého oddílu Přírodovědecké fakulty. Nepředpokládala jsem, že se už první měsíc (Březen) podívám na skály a už vůbec ne, co vše se dá s lezením vymyslet. Mými spolulezci jsou Terka jeden z mnoha Ondrů. Jednoho dlouhého večera jsme přemýšleli, kam si jít zalézt volnou středu 8.5. a líbilo se nám Šárecké údolí. Jelikož ráda peču, navrhla jsem, že přinesu bábovku na posilněnou. A co se hodí ke sladkému? Přece kafíčko, a to rovnou na vrcholu skály, napadlo Ondru.

 25. 6.2018 ve 2 h ráno přistáváme v Islamabádu. Husky kluci chtěli ušetřit za letenky a zvolili dlouhou cestu busem do Londýna. Zde však zůstali viset v tunelu La Manche, kde přestala fungovat elektřina. Museli koupit nové letenky. Skupina trekařů, která jela s nimi, cestu do Pakistánu zrušila úplně.  Nepodařilo se jim přerezervovat letenky a holčinu na letišti při řešení situace okradli o veškeré peníze vč. dokladů. Nakonec jsme se v Islamabádu všichni sešli a následně přejeli do Chillasu.

Halóóó, tady Tatry...!

• „Jel bych. …Asi!“
• „Nešlo by to o týden dřív?“
• „Já určitě, ale od úterý do čtvrtka.“
• „Jasan! Když bude dobrý počasí.“
• „Nešlo by to později?“

Dost! Kašlu na to!